Sparťanský dějepis VI.
Na přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století se Spartě dařilo střídavě. První železná generace postupně odcházela do fotbalového důchodu a když dal v roce 1932 rudému dresu sbohem i kapitán Káďa, všem fanouškům bylo jasné, že končí jedna velká, a dnes můžeme, tvrdit že možná vůbec největší, epocha v dějinách Sparty. Na místech Peyrů, Hojerů, Poláčků, Jandů a Pilátů se postupně začaly objevovat nové tváře, které měly v následujících letech vrátit Sparty na výsluní fotbalového světa. Jaroslav Burgr, Bonzo Klenovec, Oldřich Nejedlý, Josef Košťálek, Raymond Braine. To jsou některá ze jmen, okolo kterých se bude točit dění ve Spartě v letech, které si v této kapitole přiblížíme.
Kapitola šestá: Evropa opět dobyta! (1933 - 1938)
Před Středoevropským pohárem 1933 získala Sparty do svých útočných řad dvě věhlasné posily. Tou první byl několikanásobný nejlepší střelec domácí ligové soutěže, kladenský kanonýr František Kloz. Ačkoliv jeho letenské angažmá začalo výborně a vše nasvědčovalo tomu, že svůj mimořádný gólový talent uplatní i v rudém dresu, nakonec se ve Spartě neprosadil podle představ a po čase se vrátil zpět na Kladno, kde prožil nejslavnější roky své bohaté kariéry. Druhou a mnohem výraznější posilou se stal Jaroslav Bouček. Sparťanský odchovanec, který působil předchozí dva roky ve francouzském Stade Rennais, se vrátil do svého mateřského klubu s jasným úkolem - nahradit ve středu zálohy velkého Káďu. Nakonec v této roli obstál vskutku se ctí.
Los prvního kola Středoevropského poháru přisoudil Spartě jednoho z tradičních soupeřů, Hungarii Budapešť. Hned v prvním střetnutí na půdě maďarského hlavního města se obě nové tváře zapsaly do listiny střelců, třetí branku přidal tradiční střelec Silný a Sparta překvapivě zvítězila 3:2. Dobrou výchozí pozici potvrdili svěřenci Johnyho Dicka i v Praze a po výhře 2:1 postoupili do dalšího kola. V něm se Spartě postavila milánská Ambrosiana, dnešní Inter. I zde rozhodlo hned první utkání, jež se odehrálo v Itálii za pětatřicetistupňového vedra, jemuž se sparťané bohužel nedokázali přizpůsobit a prohráli 1:4. Pražská odveta byla pouze formalitou, ve které si milánský tým, v jehož útoku zářil Giuseppe Meazza, pohlídal remízu 2:2 a Sparta byla tak z pohárových bojů tohoto ročníku venku.
Reakcí vedení klubu na porážku od Ambrosiany bylo angažování nového trenéra, Františka Sedlaczka. První utkání ligové sezony 1933/34 bylo velkou událostí. A nemusel pro to přijet na Spartu žádný slavný klub, stačily SK Židenice. V jejich sestavě vyběhl na sparťanský trávník poprvé v roli soupeře Káďa, který v týmu z brněnské periferie na sklonku kariéry jednu sezonu působil. Navíc se tak stalo 28.srpna 1933, na den přesně dvacet let poté, kdy jako mladíček z "čafky" oblékl v soutěžním utkání vůbec poprvé sparťanský dres. Sparta připravila své legendě krásné přivítání, při kterém se řada fanoušků neubránila slzám. Na hřišti poté sedmatřicetiletý Káďa válel jako za mlada a nebýt dvou branek Oldřicha Nejedlého, mohl svůj milovaný klub obrat i o body. Podzimní část této sezony odehrála Sparta slušně a přezimovala v těsném závěsu za vedoucí Slavií. V zimě ovšem utrpěla citelné oslabení - Josef Silný odešel do francouzského Nimes. Na hřišti se jeho absence projevila mnohem výrazněji, než samotní sparťané očekávali a na titul tak museli zapomenout.
Den z nejčernějších - 10.dubna 1934
Stávající pětadvacetitisícová kapacita sparťanského stánku se zdála být již delší dobu nedostatečná, na jaře roku 1934 tak začala jeho dlouho očekávaná přestavba, na jejímž konci měl být stadion s kapacitou 45 000 diváků. Zůstat na svém místě měla pouze majestátní hlavní tribuna, dřevěná pýcha Sparty, postavená v roce 1921 v klasickém anglickém střihu. S trojúhelníkovým štítem uprostřed, na kterém se vyjímal nápis AC Sparta. Nakonec bylo ale vše jinak. Desátý dubnový den se po Praze rozšířila jako blesk z čistého nebe zpráva, že stadion Sparty je v plamenech. Ve skutečnosti to sice nebyl celý stadion, ale "pouze" tato stařičká hlavní tribuna.
Následky byly katastrofální. Dřevěná architektonická dominanta Letné lehla popelem během několika minut a s ní i všechny klubové prostory od restaurací přes šatny až po kanceláře. Kromě veškerého materiálního vybavení ztratila Sparta i to vůbec nejcennější - celý klubový archiv. Tisíce stran kronik, dobových fotografií, svědectví o nejkrásnějších letech klubu. Bylo zničeno na dvě stovky cenných pohárů, dále mnoho stovek vlajek, vyměněných se soupeři, reportáží ze slavných zájezdů po celém světě, zkrátka jediné svědectví o slávě Železné Sparty. I proto nám zůstanou některé kapitoly z dávné historie Sparty navždy utajeny.
Jednou jsi dole jednou nahoře - a ve fotbalovém světě od sebe tyto dva stavy dělí mnohem kratší vzdálenost, než kdekoliv jinde. Hasiči jsou stále ještě na Letné, když přichází první truchlící se svými příspěvky na obnovu stadionu. Vlasta Burian věnuje své Spartě výtěžek z nejbližších představení, zakladatel klubu Rudolf Rudl rovněž přikládá ruku k dílu. Pomoc přihází ze všech stran - Slavie vypůjčuje svému rivalovi hráčské vybavení, Viktorka Žižkov věnuje na obnovu archívu slavný Charity Cup, s historickými cennostmi přichází i fanoušci a novináři. Vítkovické železárny mezitím pracují na projektu nové železobetonové tribuny, která má být nejmodernější stavbou svého druhu v našich končinách. Po celé republice se konají sbírky na obnovu zničených částí stadionu, a ačkoliv to bude trvat ještě téměř rok a půl, všichni se nakonec dočkají a Sparta bude mít opět stánek, na který bude hrdá.
Oldřich Nejedlý nejlepším střelcem Mistrovství světa
Na začátku léta si několik sparťanů odskočilo s národním týmem do Itálie, kde se konal dlouho očekávaný světový šampionát. Celkové vítězství domácích bylo již předem jasné, vždyť osud mistrovství měl pevně v rukou diktátor Benito Mussolini. Tím skutečně nejlepším světovým mužstvem se však pro všechny stalo Československo, které dokráčelo až do finále. A to zejména díky výkonům Františka Pláničky, Antonína Puče a Oldřicha Nejedlého. Poslední jmenovaný se stal s pěti góly dokonce nejlepším střelcem turnaje a je dodnes jediným Čechem, kterému se něco podobného podařilo.
Ihned po skončení šampionátu odstartoval další ročník Mitropa Cupu, jehož první kolo proti sobě svedlo stejně jako před rokem Spartu a Hungarii Budapešť. Tentokrát byla série o poznání vyrovnanější. Sparta zvítězila venku 5:4, zato doma prohrála 1:2. V rozhodujícím třetím utkání sice vyhrála 5:2, Hungarie však podala proti výsledku protest, který byl přijat. Jednalo se o start nové posily sparťanského útoku, Ferdinanda Faczinka. Někdo z maďarských funkcionářů vypátral, že Sparta dosud nezaplatila švýcarskému svazu za jeho uvolnění, a tudíž neměl oprávnění za Spartu nastupovat. Ačkoliv Sparta ihned poté dluhy vyrovnala, bylo rozhodnuto, že celá série se bude opakovat. A rozhodlo se opět až ve třetím, celkově tedy šestém zápase - a jelikož i ten skončil remízou, přišel na řadu los, který přinesl štěstí Spartě.
Ta se v dalším kole utkala s Admirou Vídeň, jež postoupila do druhého kola přes FC Neapol. K prvnímu měření sil do Vídně neodjeli s týmem dva klíčoví útočníci, Braine a Faczinek. Ofenzíva Sparty byla bez této dvojice téměř neškodná a výsledkem byl debakl 0:4! Ani zlepšený výkon a výhra 3:2 v domácí odvětě nemohla na vyřazení letenského mužstva nic změnit. V domácí soutěži se sparťané umístili opět na druhém místě, se kterým samozřejmě nebyli vůbec spokojeni. Pozitivem byl snad jen fakt, že jim zajistilo účast i pro další ročník Středoevropského poháru. A v něm sláva Sparty opět ožila...
Cesta za slavným pohárem
Svojí pouť nejpopulárnější klubovou fotbalovou soutěží na světě zahájila Sparta soubojem s vídeňskou First Viennou. První zápas na rakouské půdě skončil remízou 1:1, když jedinou branku našeho týmu vstřelil Nejedlý. Utkání navíc nedohrál vyloučený Bouček, který poté v domácí odvetě citelně chyběl. Vídeňští tak na Letné Spartu dlouho zlobili a domácí o výsledku definitivně rozhodli až ke konci zápasu. Pod skóre 5:3 se nejvyšší měrou podepsal autor hattricku Zajíček, po jedné brance vstřelili Nejedlý a Braine. Zajistili tím postup do dalšího kola, ve kterém si na skalp Sparty brousila zuby italská Fiorentina.
V souboji s ní sparťané maximálně využili domácí prostředí prvního utkání. V něm ambiciózní Italy poslali do kolen výpraskem 7:1! O branky se postaral výhradně ve velké fazoně hrající útok - dvakrát se trefili Faczinek a Nejedlý, po brance přidali Braine, Kalocsay a Zajíček. Odveta měla být pouze formalitou, s čímž bohužel naši hráči podvědomě počítali a až za stavu 0:3 začali hrát na italské půdě fotbal. Brankou Ferdinanda Faczinka snížili na 1:3 a toto postupové skóre uhájili až do konce zápasu. V semifinále soutěže čekal Spartu další z italských velkoklubů Juventus Turín, který tehdy kopané na Apeninském poloostrově vládl a měl v základní sestavě pět mistrů světa z loňského roku.
První zápas se hrál na Letné a přišlo se na něj podívat 36 000 diváků. Zájem fanoušků byl tak obrovský, že by dle svědků této události nebyl žádný problém naplnit stadion jednou tak velký. V sestavě Staré dámy se objevují i takové hvězdy jako Monti, Prendatto, Ferrari či bájný útočník argentinského původu Cesarini. Sparta šla o zápasu s cílem vytvořit si dostatečný náskok pro odvetu, ovšem dlouho se nemohla střelecky prosadit. Až v poslední minutě první půle o sobě dal poprvé vědět kouzelník Braine, který našel krásnou přihrávkou Faczinka, jenž ji domácí do vedení. Ve druhém poločase zvýšil na konečných 2:0 z pokutového kopu Zajíček a uzavřel tím skóre zápasu. Po tomto utkání řekl brankář Valinasso novinářům známou větu, že Raymond Braine je nejlepší útočník, kterého v životě viděl.
Juventus na kolenou
V odvetném utkání ve městě automobilů čekalo Spartu pravé italské peklo. Juventus nebyl na svém hřišti již pět let poražen a jeho hráči měli sebevědomí na rozdávání. Již zkraje druhého poločasu také Sparta prohrávala 2:0 a s jejími nadějemi na postup to vypadalo bledě. Ale Oldřichovi Nejedlému se přeci jen podařilo stav korigovat a výsledek 2:1 by pro Juventus znamenal konečnou. To se ale nezamlouvalo maďarskému sudímu Ivancsisovi a tak odpískal pět minut před koncem proti Spartě penaltu. Prudkou ránu Ferrariho ovšem Bonzo Klenovec v brance zlikvidoval! Poté ležícího sparťanského gólmana frustrovaný útočník Borel několikrát kopl do hlavy, což rozhodčího nijak nezneklidnilo a nejenže Borela nevyloučil, ale krvácejícímu Klenovcovi dokonce přikázal v utkání pokračovat. Teď už asi nikoho nepřekvapí, že se nastavovalo tak dlouho, než Juventus vstřelil vytoužený gól a zajistil si jím třetí rozhodující zápas na neutrální půdě.
A prostředí bylo neutrální skutečně ve všech ohledech - hrálo se ve švýcarské Basileji a utkání řídil nejlepší anglický rozhodčí. Sparta se po hezké kombinaci Srbka, Faczinka a střílejícího Zajíčka dostala brzy do vedení 1:0 a poté, co přečkala několik gólových šancí Italů, udeřila krátce před koncem první půle podruhé. Na Srbkův centr vyskočil nejvýše sváteční hlavičkář Raymond Braine a zvýšil na 2:0! Juventus tento gól zmrazil a po návratu ze šaten byl na hřišti již pouze jeden tým. Úžasná akce Nejedlého a Braineho, zakončená gólovou střelou Faczinka, postavila na nohy celý stadion a odteď už i natěšení švýcarští diváci ženou Spartu kupředu. Italové sice z penalty sníží, ovšem Braine vrací parádním gólem z voleje tříbrankový náskok. Na konečných 5:1 zvýší nechytatelnou ranou Zajíček a pohroma pro italský fotbal je dokonána.
Evropské deníky se předhánějí v superlativech a pějí na Spartu oslavné ódy. Ať již jde o švýcarský tisk ("Sparta obnovila slávu železného týmu"), italský tisk ("Nezbývá, než se před Spartou za její obdivuhodnou hrou poklonit") či anglického rozhodčího Fogga ("Takového středního útočníka, jako je Braine, nemá v Anglii žádné mužstvo"). Spartě chybí k evropskému prvenství poslední krůček - soupeřem ve finálovém dvojutkání jí je Ferencvároš Budapešť. První zápas se hraje v Maďarsku, Sparta brzy prohrává 0:2 a s nadějemi na dobrý výsledek to vypadá bledě. Má však v týmu Braineho, který překrásnou střelou z přímého volného kopu dvacet minut před závěrečným hvizdem snižuje na konečných 1:2. Tento výsledek je před odvetou mnohem nadějnější a sparťané se vrací do Prahy spokojeni.
Znovu vládneme Evropě
15.září 1935 je den, který se stane jedním z nejslavnějších v historii Sparty. Její vedení se rozhodlo přesunout odvetný zápas proti Ferencvároši na Strahov, kam se tehdy vešlo téměř o dvacet tisíc diváků více, než na Letnou. Oficiální údaj o návštěvě se zastavil na čísle 55 000, což byla maximální povolená kapacita stadionu, neoficiálně se ovšem mluví až o sedmdesáti tisících lidech na tribunách, a dalších třiceti tisících, na které nezbyl lístek a zůstali stát za jejich branami.Trenér Sedlaczek alias Seddy posílá k utkání tradiční jedenáctku:
Klenovec - Burgr, Čtyřoký - Košťálek, Srbek, Bouček - Faczinek, Zajíček, Braine, Nejedlý, Kalocsay.
Náskok Maďarů z Budapešti se sparťanům podařilo smazat hned zkraje utkání. Hezkou akci předvedli Košťálek a Braine, jenž ve finále přihrál do gólové pozice Oldřichu Zajíčkovi a ten otevřel gólový účet zápasu. Právě belgický kouzelník byl hlavní hvězdou utkání. Po samostatné akci, kdy prošel s míčem na noze přes půl hřiště, zvýšil stav na 2:0 a přiklonil misky vah na stranu Sparty. Zápas se proměnil v koncert hráčů v rudých dresech a byl to opět Raymond Braine, kdo další branou pečetil skóre na 3:0. Po konečném hvizdu vbíhají diváci na hrací plochu a odnášejí sparťany ze hřiště na ramenou. Sparta je opět nejlepším evropským týmem!
Slavie po třech letech sesazena
Přestože fotbalová Evropa bez výhrad přijala Spartu jako nejlepší mužstvo kontinentu, na domácích trávnících se sparťanům zdaleka tolik nedařilo. Poslední tři sezony patřil ligový primát pokaždé Slavii, která prozměnu hořela jako papír v Evropě. V sezoně 1935/36 chtěla Sparta za každou cenu vrátit československý titul zpět na Letnou a úspěch ve Středoevropském poháru jí před jejím začátkem dodal potřebné sebevědomí. Ačkoliv po podzimní části byl na prvním místě s náskokem jednoho bodu sešívaný rival, spanilá jarní jízda Sparty bez ztráty jediného bodu jí zajistila ligové vítězství již dvě kola před koncem soutěže. Poprvé od roku 1932 je pohár opět na Letné!
V létě 1936 chtěla Sparta obhájit vítězství v nejpopulárnější evropské soutěži a pomoci jí k tomu měla nová posila. Z DSV Saaz přišel mladý slovenský útočník Ludovít Radó a zvýšil již tak obrovskou konkurenci v útoku. V prvním kole čeká Spartu Phoebus, ovšem mnohem více starostí než toto maďarské mužstvo způsobuje týmu absence zraněného Raymonda Braineho. Přesto vítězí Sparta díky dvěma trefám Nejedlého, jedné Zajíčka, Faczinka a Boučka v domácím utkání bez problémů 5:2. Odvetu všichni pokládají pouze za formalitu, jaké je však překvapení, když v poslední minutě druhého zápasu vede Phoebus 4:1! Hrozbu třetího utkání na neutrální půdě naštěstí odvrátil "za minutu dvanáct" skvělý Oldřich Nejedlý a poslal Spartu do dalšího kola. V něm má za soupeře AS Řím.
Evropský primát nakonec neobhájen
Domácí zápas proti klubu z věčného města je navzdory absenci kapitána Burgra jasnou záležitostí a Sparta jej vyhrává góly Zajíčka, Faczinka a Nejdlého 3:0. Výborný taktický výkon předvedla i na horské římské půdě a uhájila remízu 1:1 (gól Faczinek), která jí zaručovala postup do semifinále a dvojutkání proti Interu Milán. I tam hodně napověděl první zápas, který hostil za tropického horka milánský stadion. Sparta nastřílela Interu na jeho půdě pět branek a odvezla si výhru 5:3! Po dvou brankách vstřelili Raymond Braine a Oldřich Nejedlý, jednou se do listiny střelců zapsal Oldřich Zajíček. V odvetném utkání viděla vyprodaná Letná pohodové vítězství 2:1 (góly Braine a Zajíček) a postup do finále.
Krutou daní, zaplacenou za vyřazení Interu, bylo zranění dlouholeté opory záložní řady Ericha Srbka. Zlomená noha jej vyřadila na mnoho následujících měsíců a v podstatě ukončila jeho úspěšnou kariéru, šikovný záložník se poté již do sestavy Sparty nikdy neprosadil. Poslední překážkou na cestě za obhajobou byla Spartě vídeňská Austria. K prvnímu utkání do rakouského hlavního města jelo Spartu podpořit více než 10 000 fanoušků, kteří viděli na hřišti bezbrankovou remízu. Po ní si nikdo nepřipouštěl, že by měla mít Sparta v domácí odvetě výraznější problém. Přeplněný Strahov byl svědkem zápasu na jednu branku, drtivého tlaku Sparty, která ovšem ne a ne vstřelit vytoužený gól. Naopak udeřili jednou Rakušané a sen o obhajobě Středoevropského poháru byl u konce...
Po této sezoně opustil Spartu Raymond Braine, který se krásných šesti letech v rudém dresu vrátil domů do Belgie, kde byl ještě dlouhá desítky let poté považován za vůbec nejlepšího fotbalistu v historii země. Spolu s ním odešel i Ferdinand Faczinek, jehož kroky vedly do francouzského Sochaux. Novými tvářemi se stali naopak Karel Kolský, Josef Zeman a zejména - neznámý mladíček z Písku Jan Říha. Začíná tím zcela nová etapa v dějinách Sparty, která však bude krutě poznamenána druhou světovou válkou. Nad Evropou se tou dobou totiž stahují mračna...