Sparťanský dějepis VII.

V předchozí kapitole našeho historického seriálu jsme si přiblížili období těsně před druhou světovou válkou. Ani v následujících letech za nacistické nadvlády se fotbalový míč na domácích hřištích nezastavil. Pro těžce zkoušený národ se návštěva sportovního utkání stala jednou z mála příležitostí aspoň na dvě hodiny zapomenout na beútěšnost okolního světa.

Kapitola sedmá: Šest válečných let a čtyři tituly (1939 - 1948)

Podzimní liga v roce 1938 už probíhala ve stínu hákového kříže a soutěž pokračovala i po 15. březnu 1939, kdy hitlerovská soldateska zatáhla nad naší zemí na šest let příkrov černých, dusivých mraků.

Rekordní vítězství nad Slavií

O titul bojovaly opět Sparta se Slavií. Zatímco na podzim sparťané svému odvěkému rivalovi podlehli těsně 0:1, tak v jarní odvetě mu tuto porážku odvedli i s bohatými úroky. Slavia jako vítěz Středoevropského poháru a podzimní ligy nastupovala v roli favorita, ale už po dvaceti minutách byla na lopatkách. Sparta góly Říhy, Nejedlého a Seneckého vedla 3:0 a na konečných 5:0 upravil skóre dvěma brankami Zeman. Ještě nikdy Sparta neporazila v lize Slavii tak snadno a tak vysoko. Tleskali jí diváci i novináři. V dalších utkáních pak Sparta cílevědomě kráčela za obhajobou mistrovského titulu. Byla ve výborné formě, o čemž svědčí nejen už zmíněné derby, ale třeba také impozantní výhry 11:2 nad Libní či 8:1 nad Náchodem.

V polovině roku 1939 se hrál naposledy před válkou Středoevropský pohár. Sparta v úvodním kole sice zvítězila v Budapešti nad Ferencvárosem 3:2, ale v pražské odvetě nečekaně prohrála 0:2 a byla tak vyřazena.

Kompaktní tým se rozpadl

Po podzimu prvního válečného roku skončila Sparta v ligové tabulce dva body Slavií, když ve vzájemném střetnutí podlehla 1:3. Na jaře sice svému rivalovi tuto porážku stejným poměrem oplatila, ale ani tento úspěch jí k primátu nepomohl, zůstala o bod zpět. Nicméně stále disponovala výborným mužstvem, vyváženým v útoku i v obraně (skóre 71:34). Slavia však těžila především z úžasné produktivity Bicana, který ve 22 utkáních nastřílel 50 gólů.

Podzim 1940 byl pak ve fotbalové lize věrnou kopií předchozího roku. Vedla zase Slavia o dva body před Spartou. Jenže na jaře 1941 se ve sparťanském mužstvu začaly projevovat první známky začínající krize. Se Slavií dokázala Sparta ještě remizovat 1:1, ale série neúspěchů vyvrcholila porážkou dokonce s poslední Libní. A tak na ní zbyla jen čtvrtá příčka. Bylo až s podivem, jak se kompaktní tým doslova přes noc rozpadl.

Ve velké krizi hrozil sestup

V létě se se Spartou rozloučili Bouček a Nejedlý, několik hráčů bylo zraněných a v ligovém kolotoči kráčela od porážky k porážce. Zvláště krutý byl debakl 0:7 od Slavie. Po podzimní části měla pouhé tři body!! Zvítězila jen 5:3 nad Židenicemi a remizovala s Polabanem Nymburk. Nejeden hlas zněl: je vůbec možné se v lize zachránit? Tak vážná to byla situace.

V zimě začala Sparta troubit na poplach. Do obrany se vrátil Jaroslav Burgr, do zálohy získala Koubka z Kročehlav a Šmejkala z Pardubic, do útoku Zmatlíka ze SKEPu a navíc se dohodla se Slavií, že jí půjčí Vojtu Bradáče. Hned v prvním jarním kole došlo k letenskému derby, které se hrálo na mimořádně těžkém terénu. Čekalo se, že Slavia bude vůči svému tonoucímu rivalovi tentokrát shovívavější, měla i potíže se sestavou, ale stal se pravý opak. Slavia zvítězila 8:1 a naděje na záchranu se tak snížily na minimum.

Sparta se však po skvělé vítězné šňůře přece jen zachránila. Hned příští neděli s útokem Říha, Ludl, Bradáč, Zmatlík, Hronek rozdrtila 6:0 Bohemians. V dalším kole sice ještě podlehla 0:3 v Prostějově, ale pak už jela jako dobře namazaný stroj: 2:0 nad Kladnem, 1:0 v Plzni nad Viktorii, 2:1 nad Pardubicemi a po 4:3 v Brně nad Židenicemi konečně opustila poslední příčku. Pak vyhrála 2:1 nad týmem ASO Olomouc, remizovala 1:1 s SK Plzeň, 5:1 přehrála Polaban Nymburk a nakonec 2:0 Baťu na jeho půdě ve Zlíně. Skončila na sedmé příčce. Všichni její příznivci si hluboce vydechli, neboť to byl ročník, jaký předtím ještě nikdy nezažili.

Titul po pěti letech

Po této více než dramatické sezoně mužstvo posílili ještě brankář Horák, obránce Zástěra a útočník Vejvoda. A na výkonech i výsledcích to bylo znát. Sparta skončila druhá, jen s tříbodovou ztrátou na Slavii, kterou dokonce v obou utkáních porazila - 5:3 a 5:2. Zbytečné prohry s Baťou Zlín, Nuslemi a dokonce i s posledním Rakovníkem ji připravily o konečné prvenství. Nicméně na Spartě se už zase hrál dobrý fotbal.

O rok později, tedy v ročníku 1943-1944, se sparťanská rodina konečně zase dočkala velké radosti. Po dlouhých pěti letech se titul vrátil na Letnou. A navíc - od dob slavného železného týmu Sparta poprvé vystoupila na Olymp bez jediné porážky. Na podzim remizovala jen jednou a na jaře ještě třikrát. Slavii porazila 3:1 a 1:0 a mistrem se stala s tříbodovým náskokem, samozřejmě před Slavii. Zasloužil se o to tým:

Horák - Košťálek, Zástěra - Koubek, Šmejkal, Kolský - Říha, Senecký, Vejvoda, Ludl, Zmatlík.

Třešničkou na dortu bylo pak prvenství v Českém poháru, kterého dosáhla po finálových vítězstvích 4:2 a 4:3 nad Viktorii Plzeň. To už se však psaly závěrečné kapitoly nejstrašnější ze všech válek, jakou kdy lidstvo prožilo. Blížil se konec nacistické okupace. Proto také nikomu nevadilo, že na podzim roku 1944 se už žádné fotbalové soutěže nezahájily.

První poválečný primát

Nový život v osvobozené vlasti začal 9. května 1945 - a už necelý měsíc nato byl na Letné sehrán dvojzápas, v němž Slavia porazila Viktorii Žižkov 5:3 a Sparta Bohemians 4:3. Jeho výtěžek byl věnován pozůstalým po hrdinech Pražského povstání. A na podzim byla rozehrána liga. Celkem 12 českých a slovenských mužstev bylo rozděleno do dvou skupin, z nichž první vyhrála Slavia s tříbodovým náskokem před Židenicemi a druhou Sparta, která předstihla druhého Baťu Zlín dokonce o devět bodů. Praha se tak mohla těšit na souboj dvou fotbalových gigantů o titul prvního poválečného mistra.

Od března 1942, kdy Slavia triumfovala 8:1, sehráli letenští rivalové pět ligových zápasů a všechny skončily vítězstvím Sparty. Slavia tedy měla co oplácet a zdálo se, že byla i mírným favoritem. Jenže papírová forma už mnohokrát v tomto derby vzala za své. Osm minut před koncem prvního zápasu byl stav 2:2, ale Cejpova navštívenka a poté Zmatlíkova falšovaná střela přímo z rohu změnila skóre nečekaně na 4:2. V odvetě pak Sparta nehrála na udržení dvoubrankového náskoku, ale naopak na jeho ztužení. Prestižní snažení dvou sparťanských kanonýrů, kteří hráli vedle sebe - Hájka a Cejpa - skončilo nerozhodně, leč úspěšně. Oba vstřelili po dvou gólech! Na impozantních 5:0 upravil skóre Vejvoda. Kritika udělila pochvalu i Říhovi, ale určitě si ji zasloužil celý tým:

Horák - Senecký, Zástěra - Koubek, Bláha, Kolský (Ludl) - Kokštein, Cejp, Hájek, Říha, Vejvoda (Zmatlík).

Vítězství nad Derby County

Ještě před získáním mistrovského titulu, tedy na jaře 1946, vybojovala Sparta na Letné prvá mezinárodní střetnutí. Porazila Slovan Vídeň 6:0, Dinamo Záhřeb 4:2 a Malmö FF 4:3. A hned nato byla Praha vzhůru nohama, protože na Letnou přijeli profesionálové z britských ostrovů - Derby County. Nejprve dvě střely Angličanů skončily na tyči, ale pak rozhodčí Beneda odpískal proti hostům za úmyslnou ruku penaltu. Brankář Derby sice Kolského střelu vyrazil , ale exekutor míč doběhl a bezpečně skóroval. O tři minuty později Docherty unikl a z jeho centru Stamps vyrovnal. Po přestávce Cejp vystřídal zraněného Hájka a brzy ukázal své střelecké schopnosti. Po Říhově přihrávce zajistil hlavou Spartě vedení a potom nádhernou střelou z voleje zvýšil na 3:1. Hosté pak už jen upravili konečný stav na 3:2. Toto vítězství znamenalo pro Spartu velký mezinárodní úspěch. S letenskou kombinací pak Angličané remizovali 1:1 a vedoucí gól dal opět Cejp a zajistil si tak i stálé místo v reprezentaci.

Zájezd do Anglie a Skotska

Hlad po mezinárodních stycích byl po sedmileté izolaci velký a tak se Sparta chystala na zájezd do Anglie a Skotska. Na Highbury s Arsenalem, který v poločase vedl už 2:0, dokázala Sparta po gólech Zmatlíka a Hájka remizovat 2:2. S Birminghamem prohrála 1:3, s Derby County 2:3 a v Glasgowě s Rangers 1:3. Před utkáním s Hibernians v Edinburghu měl trenér Sedláček starosti. Při zranění Bláhy a Kolského bylo otázkou, kdo má hrát centrhalva. Nakonec padla volba na Hronka, který překvapil výborným výkonem. Skotové sice vedli 1:0, ale po změně stran nastal obrat. Nejprve Zmatlík vyrovnal, Kokštein získal vedení a Cejp ho zpečetil na velice cenných 3:1.

V listopadu následujícího roku pak přijel do Prahy sovětský celek CDKA Moskva, na který bylo zvědavo daleko více fotbalových fanoušků, než kolik jich mohl vyprodaný letenský stadion pojmout. Zpočátku měli hosté více ze hry, ale brzy převzala iniciativu Sparta. Hrálo se skoro jen na jednu branku a vedení se přesto ujali Moskvané, když jejich nejlepší hráč Bobrov využil nedorozumění v obraně. Sparta ještě zvýšila tlak, ale vypracované šance nedokázala využít. Navíc z ojedinělé akce Fedotov uvolnil Bobrova - a bylo to 0:2. Teprve potom Hronek snížil na 1:2, avšak závěrečný finiš na skóre už nic nezměnil.

Rozhodlo lepší skóre

V ligovém ročníku 1946-1947 obsadila Sparta druhou příčku, jen o bod za Slavií, přestože ji porazila 4:0 a 5:3. Prohrála však doma 1:2 s Ostravou a 2:3 s Baťou Zlín a pak ještě na Kladně, v Ostravě a v Olomouci. Zato v následujcí sezoně si došla pro druhý poválečný titul, který vybojovala při bodové rovnosti se Slavii zásluhou lepšího skóre. Bylo to na dlouhou dobu naposledy, co si Letná udržela výsostné postavení na špici tabulky.

O suverenitě však nemohla být řeč. Po podzimu měla nejblíže k titulu Bratislava, na jaře začali poprvé v historii sahat po prvenství Bohemians, ale ve finiši bylo všechno jinak. Před posledním kolem měly Sparta se Slavií stejně bodů. Napětí bylo veliké a po sobotním drtivém vítězství Slavie nad Ćeskými Budějovicemi 15:1 přímo obrovské. Sparta za této situace potřebovala v Žilině získat dva body za vysoké vítězství.Úkol to byl převeliký a naděje na jeho splnění pranepatrná. Vždyť tehdy devátá Žilina podlehla například Slavii až po velkém boji těsně 0:1. Sparta to však dokázala. Zvítězila 7:2 a zásluhou o desetinu lepšího brankového poměru vystoupila na vrchol.

Populární Pondělník tehdy napsal: Sparta nezklamala, podala znamenitý výkon. Zápas ji zastihl ve skvělé formě a o jejím vysokém vítězství nebylo ani na chvíli pochyb. Pražané se ujali vedení už v sedmé minutě a přestože domácí kladli tuhý odpor, nestačili na nadšeně hrající celek hostí. A ještě sestava nového mistra:

Horák - Senecký, Zástěra - Koubek, Bláha, Kolský - Kokštein, Vejvoda, Cejp, Ludl, Bílý.

Někteří borci z této sestavy si zaslouží aspoň malé připomenutí. Patří mezi ně Senecký, neúnavný bojovník, který ve Spartě položil základy hry moderního obránce. Dále záložník Koubek s vlastnostmi obětavost, spolehlivost, přehled a tvrdost. Klíčovým hráčem byl rovněž vynikající technik Kolský, jehož zdobila pevná vůle a pro něhož tréninková dřina se stala radostí. A v neposlední řadě Ludl, který se ze skvělého útočníka stal výborným levým záložníkem.

V dalších třech letech se poprvé v historii československé kopané usadila na trůnu Bratislava, ale Sparta jí byla v ročnících 1949 - 1951 těsně v patách. O tom však až příště.