Sparťanský dějepis I.

Podzimní část sezony 2008/09, na níž nebude většina sparťanů vzpomínat s radostí, je u konce. Náš klub má za sebou v kontextu mnoha posledních let neúspěšný půlrok, což jej zavazuje pokusit se během zbytku ročníku vyšplhat zpět na příčky, které mu historicky náleží. A právě historie Sparty bude jedním z hlavních témat, kterým se budou oficiální klubové stránky www.sparta.cz během zimní přestávky zabývat. Věříme, že vzpomínky na časy nejen železné, ale i ty trpké, přivítají sparťanští fandové s otevřenou náručí, osvěží si slavnou historii svého milovaného klubu a uvědomí si, jaká je čest spojit svůj život s jedním z historicky nejslavnějších a nejtradičnějších fotbalových klubů starého kontinentu.

Před několika dny, 16. listopadu 2008, uplynulo od založení Sparty přesně 115 let. Dějiny klubu jsme tak rozdělili do jedenácti kapitol, z nichž ta dnešní pokryje úvodní patnáctiletku. Seznámíte se v ní se založením Sparty, jejími prvními fotbalovými kroky, premiérovému derby proti Slavii či lidmi, kteří klub v těžkých chvílích zachránili od téměř jistého zániku.

Kapitola první: Zrod Sparty a trnitá cesta vzhůru (1893 - 1908)

O sportovní vyžití obyvatel Rakouska - Uherska se ve druhé polovině devatenáctého století staral zejména známý Sokol. Mezi populární sporty patřily cyklistika, veslování a atletika. A právě poslední jmenované odvětví stálo v roce 1891 u vzniku jednoho z vůbec prvních českých sportovních klubů, nesoucímu název Athletic Club Praha, se sídlem Na Maninách. Kromě atletiky jeho členové pěstovali na zamrzlé Vltavě i "bruslařství". Ovšem již dva roky po založení se důležití činitelé klubu dostali do sporů, které vyústily odchodem některých z nich. Jednalo se zejména o M.Švagrovského, F.R.Malého, J.Potůčka, S.Havlíka a trojici bratrů Malečkových. Ti se ihned rozhodli, že založí dle svých představ klub vlastní. Tak se stalo, že se 16. listopadu 1893 uskutečnila ve Friedlanderově restauraci na Vinohradech valná hromada, jejímž výsledkem bylo založení Athletic Club Královské Vinohrady.

Sparta se stává Spartou

V tom samém roce vstoupili do nového klubu bratři Rudlové - Václav, Bohumil a Rudolf. Již tehdy to nebyli žádní nazdárci, měli pověst všestranných sportovců a v restauraci U Trunečků, kde se stali slavnostně členy AC Královské Vinohrady, se jim dostalo nadšeného uvítání od ostatních. Během následujících týdnů přivedli do klubu mnoho svých kamarádů, které, stejně jako je samotné, uchvátil zbrusu nový sport, který do našich končin pomalu pronikal z daleké Anglie - football. Bohumil Rudl byl dokonce prvním Čechem, který obul opravdové kopačky. V roce 1894 si je nechal dovézt z ostrovů. Dalším z mezníků se stal 9. srpen 1894, kdy byl na schůzi ve vinohradské kavárně Demínka zvolen předsedou klubu Max Švagrovský, místopředsedou Bohumil Rudl a tajemníkem Václav Rudl. A hlavně - s nadšením se setkala památná slova Vladimíra Horejce: "Nechť se náš klub zove Athletic Club Sparta!"

S novým názvem změnila Sparta i své působiště. Přestěhovala se totiž na Střelecký ostrov. A fotbal dostal konečně zelenou. Hrál se zejména na Invalidovně a Císařské louce. Dle dochovaných zpráv odehrála Sparta svůj historicky první zápas proti FC Kickers, mužstvu studentů gymnázia v Křemencově ulici. V černých dresech s velkým bílým S na prsou nastoupila tato jedenáctka, která zůstane v análech navždy zapsána jako "první Sparta": Prokop - Hlavnička, Havel - Vesecký, Štefecius, Rispler - Nedvěd, B.Rudl, R.Rudl, K.Maleček, Korber. Mezi nimi se zapsal do kroniky Sparty i první cizinec v její historii. Byl jím Angličan Buckley. Několik měsíců po Spartě se začíná formovat i její věčný rival - Slavie. Ta se věnuje fotbalu až od přelomu let 1895 a 1896, ovšem již ve druhém zmiňovaném roce došlo na její souboj se Spartou.

První derby - odvolané vítězství Sparty

Premiérové derby se hrálo 29. března 1896 na Císařské (tehdy Královské) louce v rámci soutěže s názvem "Národní zápasy mužstev, kopaný míč cvičících". Souboj na trávníku skončil vítězstvím Sparty 1:0, po utkání ale došlo k něčemu, co nikdo nečekal. Slávisté se s prohrou nehodlali smířit a stěžovali si u rozhodčího Rosslera-Ořovského tak dlouho, dokud sparťanský gól neodvolal a za výsledek zápasu nevyhlásil bezbrankovou remízu. Není divu, že šokovaní sparťané z turnaje ihned poté odstoupili a další vzájemné střetnutí odehrály oba týmy až za předlouhých jedenáct let. Od tohoto okamžiku se také začíná psát rivalita mezi Spartou a Slavií.

V posledním roce devatenáctého století se sparťanskému fotbalu dostalo vážné trhliny. Bratři Rudlové se věnovali již výhradně atletice, další fotbalisté odešli do AFK Karlín a nenašel se nikdo, kdo by po nich Spartu převzal. Například během roku 1899 odehrála Sparta pouze čtyři přátelské zápasy, často měla velké problémy se sestavením základní jedenáctky. Rok 1902 znamenal první změnu, týkající se dresů. Sparta převzala barvy ČAFC a začala nastupovat v černo-červených pruhovaných košilích, černých trenýrkách a černých stulpnách. Ani to však ke zlepšení mizerné situace v klubu nepřispělo. Zásadní obrat nastal až v roce 1904, kdy zanikly dva okolní týmy - již zmiňovaný AFK Karlín a spolu s ním i Union Letná. Jejich hráči zamířili bez váhání do Sparty, kde ze dne na den vytvořili silný tým, který mohl konkurovat nejlepším pražským klubům v čele s do té doby suverénní Slavií. Od sešívaných navíc kvůli sporům v hráčské kabině záhy přišli tři nejlepší hráči - Baumruk, Košek a Krummer. Píše se rok 1905 a Sparta je nejlepším českým mužstvem!

Sláva a rychlý pád

Svůj domov měla na hřišti proti holešovickému pivovaru, kde nastupovala v opět pozměněných barvách. Pruhy na dresech zůstaly, tvořily je však červená a bílá barva. Trenýrky byly stále černé. Tato sada dříve nepatřila nikomu jinému, než zaniklému Unionu. Hned první utkání v novém složení skončilo vítězstvím Sparty na trávníku SK Smíchov v poměru 11:2. Dvojciferný příděl dostalo i několik dalších týmů, výjimku tvořila pouze "čafka", která za stavu 1:4 z utkání raději odstoupila. V onom roce 1904 se Sparta dokonce vydala vůbec poprvé mimo hranice Čech. Ve Vídni porazila First Viennu 7:2 a s WAC, které se považovalo za nejlepší mužstvo kontinentu, remizovala 3:3. Problémem stále zůstávala zejména skutečnost, že Sparta nemá zázemí, srovnatelné s ostatními pražskými týmy. To se však záhy změnilo, když se vedení klubu podařilo sehnat pozemek na Letné, za tehdejší lanovou drahou, v místě dnešního Technického muzea. Během zimy 1905 bylo vybudováno hřiště a skromné zázemí, zahrnující hráčské kabiny a jednoduché ochozy pro diváky. V novém domově se Spartě dařilo, porazila nejlepší týmy Vídně, Budapešti i Berlína. A nechybělo mnoho, aby z Letné odjeli bez vítězství i profesionálové z Anglie - slavný Everton, který několik dní předtím porazil ve výletním tempu Slavii 5:0, pokořil Spartu jen s vypětím všech sil 6:3. Ačkoliv i tento výsledek vypadá na první pohled jednoznačně, Sparta byla po většinu utkání liverpoolskému soupeři vyrovnaným protivníkem a donutila jej hrát na plné obrátky. To vítěz anglického poháru Newcastle United tu vyhrál dokonce jen o jediný gól 3:2.

Během několika následujících měsíců se vše rychle otočilo a sláva byla ta tam. Mnoho hráčů odešlo za lepšími podmínkami či zanechalo aktivní činnosti, z onoho výborného kádru zbyly jen trosky a na Spartu byl dokonce uvalen konkurs. Dluhy dosáhly 25 000 korun a jakýsi Jan Schubert předložil návrh, aby se klub rozešel. Jádro nejvěrnějších sparťanů se s něčím takovým však nehodlalo smířit a jeden z nich, architekt Rudolf Schindler, prohlásil známé "Toho bohdá nebude!" a celým svým jměním se za dluhy zaručil. Sparta byla zachráněna. Pan Schindler složil nový výbor a s vypětím všech sil zajišťoval finance nutné k tomu, aby mohl klub i nadále fungovat a splácet velké závazky. Pomalu se dával dohromady i hráčský kádr, kde se vše točilo okolo Jindřicha Rezka. Srdcaře, který s fotbalem ve Spartě začínal, a jenž jí neopustil ani ve chvílích nejtěžších. Sám sháněl před zápasy spoluhráče, organizoval tréninky, věnoval klubu veškerý čas a z velké části právě díky němu Sparta přežila krušné chvíle začátku dvacátého století.

Rudé dresy po vzoru Arsenalu

Třetí a poslední změna dresů se údála roku 1906 a je spojena se jménem obchodníka a velkého fanouška Sparty, Petra Petříka. Ten odjel na služební cestu do Londýna, kde si nenechal ujít zápas slavného Arsenalu. Hrou Kanonýrů a prostředím na stadionu byl nadšen natolik, že ihned po zápase nakoupil sadu rudých dresů Arsenalu, kterou doma věnoval své Spartě s prosbou, ať tyto barvy proslaví stejně, jako mužstvo z Highbury. V následujícím roce bylo velkou událostí derby se Slavií. Ano, vůbec první derby od onoho roku 1896! Že v něm byli slávisté velkými favority zřejmě netřeba zdůrazňovat. Stalo se ovšem něco, co nikdo nečekal. Podceňovaná Sparta, ačkoliv hrála již od čtvrté (!) minuty bez vyloučeného Čulíka, vybojovala remízu 2:2! Obě její branky vstřelil Karel Hradecký, fantastickým výkonem se blýskl i obránce Jarda Mysík, kterému se podařilo nemožné - uhlídat Jana Koška. Slavii, která prožívala možná nejlepší období ve své historii, se výsledek pochopitelně nezamlouval a vyzvala Spartu k odvetě. Bez skvělého Mysíka, ale i dalších opor, nemohlo torzo mužstva Slavii odporovat a výsledkem byla dodnes rekordní porážka 1:9.

Tím ovšem jedno z těch temnějších období v dějinách Sparty končí. Na Letnou totiž pomalu míří Jan Vaník, Antonín Fivébr, Josef Bělka, Karel Šubrt - Karlík a hlavně - Václav Pilát.

Ale o tom až příště ...