Sparťanský dějepis IV.

Třetí díl povídání o historii našeho klubu jsme zakončili jedním z mnoha památných zájezdů do Španělska, během kterého se v roce 1922 po vítězství 3:2 na hřišti Barcelony stala Sparta nejlepším mužstvem kontinentu. Stále tu však byla velká výzva - kluby z Anglie a Skotska. Ostrovní fotbal byl pro Evropu velkou neznámou, mužstva z jeho kolébky hrála již dlouho na profesionální bázi a vývoj tamní kopané probíhal nezávisle na kontinentální. A pokud ke střetu klubů z ostrovů a kontinentu čas od času skutečně došlo, bývala to jednostranná záležitost.

Kapitola čtvrtá: Doba železná v plné parádě (1923 - 1928)

Když Sparta čelila ostrovnímu fotbalu vůbec poprvé, byla to velká sláva. V roce 1905 nečekaně potrápila Everton i Newcastle a ač obě utkání podle očekávání prohrála, odešla z trávníku se vztyčenou hlavou. Sedmnáct let poté, v roce 1922 přijíždí do Prahy mužstvo vůbec nejslavnější - Celtic Glasgow. Noviny jsou plné titulků jako "Nejlepší mužstvo světa v Praze", všichni vidí osud Sparty předem zpečetěný a před vzájemným zápasem nebyli optimističtí ani zástupci sparťanské kabiny. Trenér Johny Dick i kapitán Káďa se shodli na tom, že vítězství nad tím slavného Celticem by se rovnalo opravdovému zázraku. Velké utkání si vyžádalo dokonce stavbu nové tribuny a úpravu stávajících ochozů, jejímž výsledkem byla návštěva 26 000 diváků, což bylo v rámci Československa tehdy rekordní číslo. Nikdo ovšem nepředpokládal, že by se právě atmosféry měli Skotové zaleknout, vždyť v Celtic Parku již nastoupili i před 125 000 fanoušky...

Bylo příjemným překvapením, že Sparta od úvodního hvizdu soupeři stačila a dokonce se jí podařilo vstřelit branku. To když důrazný Janda-Očko přihrál Václavu Pilátovi, který potvrdil svojí pověst vůdce sparťanské ofenzívy i v tomto utkání. Celticu se v první půli rovněž podařilo jednou překonat gólmana Peyra a do kabin se tak odcházelo za stavu 1:1. V poločase druhém přišel jeden z nejslavnějších okamžiků kariéry Antonína Jandy. Skotský gólman Shaw se chystal odkopnout míč od své branky, zatímco Janda se ze stejných prostor pomalu vracel zpět k půlce hřiště. Náhle však udělal prudkou otočku, rozběhl se proti překvapenému brankáři, vlétl mu pod nohy a balon bleskurychle dopravil do sítě. Sparta díky tomuto gólu poráží tehdy patnáctinásobného skotského mistra 2:1. Nejnešťastnějším člověkem na Letné byl toho večera brankář Shaw, který ještě dlouho po utkání nevěřícně kroutil hlavou: "Pětadvacet let hraji fotbal, ale ještě nikdy mě nikdo nevyděsil tak, jako ten chlap s tou pleší."

Další zahraniční skalpy

Krátce poté nastoupil oslabený a unavený Celtic na Slavii, nad kterou sice vedl 2:1, ovšem po vyloučení jednoho ze svých hráčů obdržel dva góly a i tento zápas prohrál. V myšlenkách skotských fotbalistů však byla stále Sparta a tak místo střetnutí s reprezentačním výběrem Československa, které bylo původně naplánované jako třetí a poslední utkání jejich pražského zájezdu, si zástupci Celticu vymínili odvetu proti Spartě. Měli jí mít - tentokrát prohráli 2:0 a opět se museli před uměním fotbalistů v rudých dresech poklonit. Zástupcům glasgowského týmu se líbil zejména František Kolenatý, kterého se marně snažili přesvědčit, ať jede do největšího skotského města s nimi, že takových krajních záložníků prý v jejich zemi není mnoho a "Kolenáč" zůstal i nadále věrný rudým barvám. Sparta následně rozdrtila i jejich krajany z Aberdeenu, kterým zejména díky čtyřem gólům Jandy uštědřila debakl 6:2, a v nadělování zahraničním týmům pokračovala výhrou 4:2 nad belgickým mistrem Germinalem Beerschot. Poté směřovaly kroky železného týmu na západ, kde porazili mimo jiné Dusseldorf 2:0 a Bochum 5:1. Přišla i nečekaná porážka, která ovšem vyloudí na rtech spíše úsměv - stala se v přátelském utkání v Kodani, kde sparťané po vyloučení Hojera přestali na truc hrát a nechali si dobrovolně nasázet devět branek! V odvetě však hrála již naplno, Pilát jeden gól dal a na dva přihrál a Sparta zvítězila 3:2.

Loučení legend

Během let 1923 a 1924 postupně odchází do fotbalového důchodu mnoho klíčových hráčů a strůjců velkolepých úspěchů předchozích sezon. Zcela se rozpadla útočná pětice - nejprve opustil rudou loď kvůli těžké nemoci Meduna, následoval jej Mazal, jehož kariéru tragicky ukončilo zranění, které utrpěl při naskakování do rozjíždějícího se vlaku. Do svého mateřského mužstva, Prahy VII. odešel na sklonku kariéry i Janda-Očko a pomalu se se sparťanským dresem loučil i nejvyšší z nejvyšších, Václav Pilát. Mimo nich odešel do fotbalového důchodu i velký srdcař, obránce Miroslav Pospíšil.

Když odjížděla Sparta zkraje roku 1923 na další výlet do oblíbeného Španělska, byl členem výpravy i Vašek Pilát - ovšem pouze jako trenér. Díky zdravotním komplikacím útočníků byl přesto nucen opět obout kopačky (a ani se tomu nebránil), aby hned v prvním utkání tohoto zájezdu pomohl porazit Espanyol Barcelona výkonem, který mu zajistil místo v sestavě i pro následující zápasy. V nich sparťané zvítězili v odvetě nad Espanyolem 4:0 a stejným výsledkem porazili i německý Mannheim, který trávil ten čas rovněž na Pyrenejském poloostrově. Labutí písní železného týmu bylo domácí měření sil s finalisty anglického poháru West Hamem United, které skončilo smírně 1:1. Kladiváři si týden předtím smlsli na Slavii 3:0 a výsledek sparťanů tak byl pro všechny příjemným překvapením.

Během roku 1923 se odehrála i dvě derby se Slavií, která byla zajímavá zejména z brankářského hlediska. V prvním, které sparťané vyhráli 6:4, se loučil se sportovní kariérou její vynikající gólman a dlouholetá opora František Peyr. I ve druhém střetnutí hráči v rudých dresech zvítězili, tentokrát 3:1. Všechny tři branky inkasoval novic v brance Slavie František Plánička, který paradoxně dlouho usiloval o angažmá ve Spartě, které odmala fandil. Letenští funkcionáři ale jeho touhu nevyslyšeli a zřejmě nejlepšího brankáře v dějinách naší kopané přenechali zadarmo Slavii. Je ovšem třeba zdůraznit, že druhý debutant tohoto derby, František Hochman, se mezi třemi tyčemi Sparty cítil brzy jako doma a jeho volby na Letné nikdy nelitovali.

Na Letnou míří Goal kiralyi

Jako náhrada za Václava Piláta přišel do Sparty legendární maďarský útočník Alfred Schaffer, kterému nikdo neřekl jinak, než "goal királyi", neboli král gólů. Byly do něho vkládány velké naděje, ovšem nikdy se v rudém dresu neprosadil tak, jak si představoval. Lepší zápasy střídal s horšími, ale kdyby nic jiného, byl výborným učitelem talentovaných mladíků, mezi nimiž musíme zmínit zejména Dvořáčka a Sedláčka. V roce 1924 si Schaffer odskočil na chvíli do Austrie Vídeň, aby se do rudého dresu rok poté vrátil a opět přispěl svojí troškou do mlýna. Klíčový post středního útočníka mezitím obsadil Karel Koželuh, jenž zastoupil velkého Piláta vskutku důstojně, ovšem jak všichni víme, kopaná byla jen jednou z mnoha sportovních činností budoucího mistra světa v tenise, a nikdy se jí nevěnoval naplno. Odešel i duchovní otec železné Sparty, anglický trenér Johny Dick. Na pozici jednoho z koučů se poté objevil i někdejší výborný brankář a stále velký sparťan Vlasta Burian, na hřišti byla vidět nová jména nastupující sparťanské generace jako Jaroslav Poláček či Antonín Perner.

Sparta byla stále silná, ale rok 1924 jí nezastihl v ideální kondici. Když byl několik let předtím na zájezdu ve Švýcarsku tehdy nejlepší anglický tým Bolton Wanderers, snažil se vyjednat předseda Sparty Ferdinand Scheinost jeho start na Letné - ať si to rozdají tváří v tvář nejlepší týmy Evropy a Anglie. Od zástupců tehdy výkladní skříně ostrovní kopané se mu dostalo odmítavé odpovědi: "Slyšíme zde ve Švýcarsku jen o samé Spartě. To prý je jediné mužstvo na kontinentu, které by nás mohlo ohroziti. A nedivte se proto, že v tomto případě nám nejde o peníze, nýbrž o prestiž anglické kopané." Nakonec se zástupci obou klubů dohodli, že Bolton do Prahy přeci jen přijede, ale až někdy v příštích letech. Stalo se tak v roce 1924 a na utkání se ještě mnoho let poté vzpomínalo jako na "nejskvělejší exhibici anglické kopané, jakou kdy Praha spatřila". Bohužel, jak již bylo zmíněno, Sparta v té době nebyla tím fenoménem jako v předcházejících letech a nekladla soupeři větší odpor. Nakonec prohrála pouze 1:3, což byl velmi milosrdný výsledek. Angličtí fotbalisté ohromili fanoušky, novináře i samotné sparťany.

Sparta poráží mistry světa

Naše mužstvo sice nebylo neporazitelné, to však nic nemění na skutečnosti, že stále patřilo ke světové špičce. A brzy bylo zpět na vrcholu. Roku 1925 podnikl velkolepé evropské turné nejlepší tým mistrů světa a olympijských vítězů z Uruguaye, National Montevideo. Všude kde bájní jihoameričané nastoupili, nadělovali hostitelům vysoký brankový příděl. Po vítězství 7:0 nad výběrem Belgie přijíždí National do Prahy k zápasu se Spartou posílen o tři uruguayské reprezentanty z jiných mužstev. Sparta naopak nevyužila možnosti posílit se zdarma o nejlepší hráče ostatních československých klubů, nastupuje tedy ve svém tradičním složení, chybí však zraněná dvojice útočníků Dvořáček, Sedláček. K památnému utkání vybíhají sparťané v následujícím složení:

Hochman - Hojer, Perner - Kolenatý, Káďa, Červený - Rektorys, Poláček, Schaffer, Hajný, Šimonek.

Naproti tomu útok Uruguayců vede "Černá perla" Andrade, přijíždějící do Prahy s pověstí nejlepšího fotbalisty na světě. Zpočátku utkání byli hosté lepší a předváděli fanouškům pro ně neznámý a atraktivní styl jihoamerické kopané, ovšem i Sparta se postupně začala prosazovat a výsledkem jejího snažení nakonec byl vedoucí gól - Jaroslav Poláček trefil po krásném sólu tyč, od které se míč odrazil k nohám kanonýra Hajného, který se nemýlil a doklepl jej do opuštěné branky. To se stalo na začátku druhé půle, a od té chvíle patřil zápas jen domácím, kteří Uruguaycům již nic nedovolili a šokovali fotbalový svět výhrou nad týmem, který měl do toho dne pověst neporazitelného. Zbývá jen dodat, že týden poté přijel do Prahy opět "starý známý" Bolton, a tentokrát si odvezl porážku 0:2. Sparta se z roku na rok obrovsky zlepšila a opět je postrachem celé Evropy!

Nejslavnější klubový zájezd v historii

Zkraje roku 1926 odjela vzkříšená Sparta na tradiční pyrenejský zájezd. Chtěla navázat na úspěchy z let 1921-1923, kdy si ve Španělsku udělala velké jméno a dnes víme, že ještě po dlouhou dobu bude v tamních krajích patřit k nejoblíbenějším zahraničním týmům. Tentokrát zavítala výprava ze srdce Evropy nejprve do Portugalska, kde udělila lekci lisabonským klubům. Na stadionu Benfiky zvítězila 5:1, nad jejím městským rivalem Sportingem pak 3:0. K oběma vítězstvím jí stačilo hrát na půl plynu. V Bilbau, na jehož půdě se odehrály dva zápasy následující, to již tak jednoduché nebylo. První střetnutí skončilo k radosti domácích fanoušků bez branek, druhé pak vyhrála Sparta díky výbornému výkonu Dvořáčka 2:1, ačkoliv hrála většinu zápasu bez dvou vyloučených hráčů. Zbylých devět bylo po utkání tak vyčerpaných, že Ferdinand Scheinost narychlo telegrafoval do Prahy žádost o posily. K mužstvu se tak den poté připojil Hajný (kterému při odjezdu výpravy ujel vlak) a Šíma. Ani se nestihli ohřát na hotelu a již odjížděli k utkání proti slavné Barceloně...

Ačkoliv byla Sparta jasně lepším týmem a na maďarského gólmana domácích Platka vyslal její poslepovaný útok (Novák, Šíma, Dvořáček, Hajný, Jeslínek) neuvěřitelných 45 střel, podařil ose jí vstřelit pouze dva góly. Stejný počet jich zaznamenali i domácí a oba týmy se rozešli smírně 2:2. Jelikož odveta byla naplánována až na následující týden, odskočili si sparťané mezitím do Zaragozy, kde dostali šanci i náhradníci (Schaffer, Horejs, Steiner, Hrubý, Vašek, Staněk). Přesto na hřišti koncertovali a byla z toho jednoznačná výhra 6:1. Poté přišla dlouho očekávané odveta v Barceloně, na kterou si domácí po předchozí remíze velmi věřili. Sparťané se navíc museli obejít bez kapitána Kádi, jehož ovšem brilantně zastoupil ve středu zálohy Carvan.

Hochman - Hojer, Perner - Kolenatý, Carvan, Červený - Novák (Poláček), Šíma, Dvořáček, Hajný, Jelínek.

Tato jedenáctka se předvedla vyprodanému barcelonskému stadionu exhibici, která domácí fanoušky budila ze sna ještě dlouho poté. FC Barcelona - AC Sparta 2:7! Dlouhá byla i týmová oslava v hotelu, na ten den později řada hráčů vzpomínala jako na jeden z nejhezčích zážitků, spojených s jejich sparťanským životem. Po Jandovi si Španělé našli nového miláčka ve středním útočníku Josefu Dvořáčkovi, kterému pro jeho muší váhu začali přezdívat "Centro papiro". Při cestě domů se Sparta zastavila na skok ve francouzské metropoli, kde vyškolila výběr dvou nejlepších pařížských týmů 11:3, a v Curychu poté nadělila sedmičku Grasshoppers. Na pražském hlavním nádraží čekalo více než dvacet tisíc sparťanů, kteří vítali své miláčky s transparenty jako "Sportovní Praha vítá Spartu!", "Sláva vítězům!" či "Ať žijí nejlepší fotbalisté kontinentu!".

Slavný zájezd do USA a další a další úspěchy krásných časů meziválečné Sparty na nás čekají v další kapitole.